Středočeská galerie GASK, Barborská 51 - 53, Kutná Hora
AKTUÁLNÍ VÝSTAVY
25.11.2018 - 17.3.2019 - Vratislav Nechleba: Tajemná tvář
Vratislav Nechleba (1885–1965), žák Maxmiliána Pirnera a člen SVU Mánes, byl v první polovině 20. století nejslavnějším a nejvyhledávanějším autorem tzv. oficiálních portrétů. Maloval prezidenta T. G. Masaryka, herce Eduarda Vojana, politika Karla Kramáře a movité průmyslníky a obchodníky. Namaloval také množství autoportrétů. Kromě toho se věnoval i žánrovým výjevům a zátiším. Navazoval na rembrandtovský odkaz portrétní malby a také jako konzervativní zastánce tradičních hodnot, vybudovaných Hynaisem, Ženíškem, Brožíkem a Schwaigerem, ostře vystupoval proti moderně. V tomto duchu vedl i své žáky v době, kdy působil na pražské AVU. Zde byl v letech 1918- 1958 profesorem a několikrát se stal i jejím rektorem. Malířovy vyhraněné postoje inklinující k historismu a k tomu excentrická povaha jej postupně uvrhly do izolace. Na jeho dílo bylo nahlíženo s despektem, stával se častým terčem kritiky a postupně jeho tvorba upadla téměř v zapomnění.
Ve sbírkovém fondu galerii GASK se nachází sedmdesát pět děl tohoto umělce, která se do sbírky dostala darem od Anny Nechlebové. Řada pláten je rozpracovaných a nedokončených. Některá bylo nutné restaurovat a díky tomu došlo i k novým odhalením.
Na obraze Studie vlčáka chybí významná část malby, především obličej, jenž autor sám, pravděpodobně v afektu, zakryl barvou krátkými energickými tahy širokého štětce. Restaurátorský průzkum odkryl nečekané souvislosti. V podmalbě nedokončeného obrazu identifikoval původní podobiznu. Tato tvář se shoduje s portrétem muže, jehož původ sice neznáme, ale který se objevuje na jiném Nechlebově obraze nesoucí název Muž v loveckém.
Pro odborníky i diváky vyvstává řada otázek týkající se geneze obou děl, vztahu mezi oběma různě rozpracovanými plátny, autorovým postojem vůči portrétovanému a důvodu, proč vlastně malíř obrazy nedokončil, nedatoval ani nesignoval.
23.9.2018 - 3.2.2019 - Nová londýnská malba - Dialogy
Výstava Dialogy – Nová londýnská malba českému prostředí představí aktuální tendence malby začínajících, ale i již etablovaných autorů a autorek, kteří žijí a tvoří v Londýně. Klasickou techniku malby konfrontují s historií a reflektují bezprostřední vlivy a vrtochy současné společnosti. Na realizaci výstavy se podílí Ben Tuffnel, ředitel Parafin Gallery, který působil deset let na pozici kurátora v Tate Britain. Na výstavě se objeví realistická, figurální malba, ale také různá pojetí abstraktní malby, která přechází do experimentu s technikou i použitým materiálem. Na výstavě je zastoupen Alex Gough, Ross Taylor, Caroline Walker, Hugo Wilson a Flora Yuknovich.
23.9.2018 - 3.2.2019 - MICL Ryba v žitě
MICL, civilním jménem Michal Novotný pocházející z Brna, je malíř a sochař. Vystudoval AVU v Praze u profesorů Jiřího Načeradského, Karla Nepraše a Jiřího Davida. Působil ve skupině Luxsus a Natvrdlí. Maluje snové, halucinogenní až fantasmagorické výjevy krajin s obilnými lány, marihuanou, létajícími melouny, citrusy či mrkvemi. Do pláten často zakomponovává sochařsky stylizované figury autoportrétně laděné, ale i zvířata: krávy, prasata, kočky či delfíny. Výstava v Café Fatal představí všechny polohy autorova rukopisu, a to jak nezvykle barevné zlatočerné malby, tak obrazy hýřící jasnými, zářivými barvami. Ve stylu magického realismu zobrazuje nepravděpodobné situace či mimogalaktická setkání, jenž působí jako energetické gejzíry nespoutané fantazie, be
23.9.2018 - 3.2.2019 - Kristýna Erbenová - Moondust
Absolventka Tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a Univerzity Palackého v Olomouci vychází ve své práci z čerstvě nabyté zkušenosti ze zahraničního pobytu v Austrálii, kde strávila více než rok. Autorka pochází z nedalekého Kolína, který je proslulý modernistickou fotografickou tradicí díky světově uznávaným osobnostem, jako byl Jaromír Funke, Josef Sudek či Eugen Wiškovský. Mladá fotografka neotřele navazuje na tuto silnou uměleckou linii experimentálním přístupem a svěžím, neotřelým a snivým nazíráním na realitu. Její mysteriózní a tajemné série nočních snímků za svitu měsíce zachycující krajinu i blízké přátele odkrývají další poetické roviny naší existence. Australská intimní tvorba je pokračováním její fotografické cesty. Přináší kontemplativní a rozjímavé záběry jako protiváhu k reportážním či dokumentárním záznamům. V souvztažnosti s nalezenými objekty, strukturami nebo krajinnými motivy vytváří osobní reflexi tamní atmosféry.
23.9.2018 - 3.2.2019 - Studio Revír - Odraz ticha
Studio Revír jsou mladí čeští designéři, kteří se ve své tvorbě inspirují přírodou. Jejich produkty jsou precizně zpracovávány z pečlivě vybraných materiálů. V GASK představí svojí kompletní kolekci zrcadel zasazenou do světelné instalace.
27.10.2018 - 24.2.2019 - Ladislav Šaloun: Dotek osudu
Stěžejní výstavou, kterou GASK představí své sbírky a současně připomene sté výročí založení Československé republiky, bude představení části sochařské pozůstalosti jednoho ze zakladatelů českého moderního sochařství Ladislava Šalouna (1870–1946).
Tento výstavní projekt ukazuje příběh jedinečného a poměrně početného sbírkového souboru, který galerie získala zejména v osmdesátých letech 20. století ze sochařovy pozůstalosti a vzhledem k špatném fyzickému stavu se v několika posledních letech věnovala jeho restaurování. Přestože je autorova tvorba velice rozsáhlá a rozmanitá, ve sbírkách GASK je zastoupeno několik příkladů vrcholné intimní plastiky přelomu 19. a 20. století, avšak z většiny sádrové a hliněné studie či modely dekorativní a monumentální tvorby, která se projevovala ve veřejném prostoru na novostavbách a v pomníkových realizacích.
Již v roce 1896 L. Šaloun vyhrál soutěž na výzdobu městského muzea v Praze. Následovaly práce na sochařské výzdobě významných pražských budov, např. Obecního domu v Praze, pro který vytvořil mj. alegorii Vzkříšení národa, avšak nejvýznamnější prací se stal pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze (1901-1915), který apeloval na odvahu a svébytnost českého národa. Vedle zpodobnění význačných osobností z českého kulturního prostředí (např. Svatopluk Čech, Antonín Dvořák, Jaroslav Vrchlický, Josef Ressel) se pak Šaloun v období první republiky věnoval ztvárnění oslavných symbolů nově vzniklého státu. Vytvořil např. návrh na pomník Osvobození a sjednocení, který měl stát před chrám sv. Ludmily na pražských Vinohradech, nebo alegorii Matka vlast, jejichž studie a modely se nachází v našich sbírkách.
Přestože je za vrchol tvorby považována jeho Rodinovsky laděná intimní plastika ve stylu secesního symbolismu, srovnatelná s moderní evropskou tvorbou a odpovídající hlubšímu smyslu moderní doby, jeho pozdější poválečná monumentální tvorba zhmotňuje identitu nového státu.
Výstava ve spolupráci s architektem Emilem Zavadilem postihuje rozptyl výtvarných poloh a veřejnosti představí část Šalounovy tvorby, s níž se neměla možnost dosud setkat.
25.11.2018 - 17.3.2019 - Jiří Sozanský: Signum actus / Znamení činu
iří Sozanský vstoupil na uměleckou scénu na začátku sedmdesátých let dvacátého století, kdy v tehdejším Československu převládalo bezútěšné ovzduší tvrdě nastolené normalizace. Jeho dílo lze charakterizovat jako věčný zápas vzdorných humanistických hodnot s brutálním ideologickým dogmatem. Trvalým východiskem jeho tvůrčí výpovědise stalo celistvé propojování univerzálního tématu člověka v mezních situacích a autentického historického kontextu. Sozanský ze zásady poznává na vlastní oči místa, kde se odehrály nepředstavitelné tragédie a mnohdy tak doslova kráčel sutinami civilizační sebedestrukce. Cynické zlo mocenské mašinérie (nacistické či komunistické) je v jeho tvorbě soustavně prozkoumávané, drsně odhalované a s drastickou expresí výtvarně zobrazované.
Výstava „Signum actus / Znamení činu“ volně navazuje na projekt „Mezní situace“, který Jiří Sozanský realizoval v GASK v roce 2015. Pokud se zmíněná výstava zaměřila na téma zběsilosti války, jeho nový projekt vychází z toho, jak autorovu generaci i jeho osobně zasáhlo upálení Jana Palacha a Jana Zajíce v roce 1969 na protest proti pokračujícím represím a úpadku pookupační československé společnosti do rezignované lhostejnosti. Na výstavě se představuje v symbolickém „oblouku“ soubor autorových obrazů, kreseb a grafik z přelomu 60. a 70. let 20. století na téma Job a utrpení Krista, spolu s novějšími cykly „16. 1. 1969“, „Místo“, „Memoriály“, „Signum actus / Znamení činu“ a „Locus actionis / Místo činu“, jež jsou inspirovány mučednickým protestem Palacha a Zajíce. Společného jmenovatele těchto cyklů najdeme v mravním principu „trpícího spravedlivého“.
Ač studoval v ateliéru malby Františka Jiroudka, Jiří Sozanský se začal věnovat grafice již v prvním ročníku na Akademii výtvarných umění v Praze, kdy se seznámil s profesorem grafiky Ladislavem Čepelákem. Sblížil je společný obdiv Rembrandta, jenž pro Čepeláka představoval primární inspirační zdroj. Ve svých raných grafikách Sozanský vstupuje do intenzivního dialogu s Rembrandtem dramatickou modelací figury, vystupňovaným dynamismem šerosvitu, ale i soucitem s údělem člověka. Cyklus „Job“ vznikl jako symbolická reflexe činu Jana Palacha a vyhrál studentskou soutěž o Cenu Jana Palacha ve školním roce 1970-1971. Biblické téma Jobova nářku nad synem zavražděným cizími nájezdníky mělo ve světle tehdejších událostí pro Sozanského silný významový náboj. Druhý obraz z cyklu „Ze života slepce“ (1971) se také vztahuje k příběhu Joba.
Autorovy cykly velkoformátových kreseb z let 2013-2017, které představujeme na této výstavě, jsou také úvahou nad obětí Jana Palacha. Cyklus „16. 1. 1969“ (nazvaný podle dne, kdy se Palach upálil) se zaměřuje především na psychické drama jeho činu. Cyklus „Místo“ se skládá z konceptuálních studií k architektonickému řešení rodného domu Jana Palacha ve Všetatech a jeho pomníku na Václavském náměstí. Nejde o uskutečnitelné návrhy, nýbrž o volné, idealizované rozvíjení daného konceptu. Bronzové plastiky s názvem „Memoriály“ (2018) mají své východisko v autorových kreslených architektonických vizích. Výchozím bodem cyklu „Signum actus“ (2017) byla dobová fotografie Jana Palacha, kterou Sozanský postupně překrýval vrstvami barvy, čímž přesouval sdělení obrazu od vnější popisnosti k niternějšímu vyjádření abstrahované dramatičnosti. Cyklus „Locus actionis“ (2018) je podobně zpracovaným portrétem Jana Zajíce. Určujícím momentem posledních dvou zmíněných cyklů je to, že těla obou mužů zanechala o aktu sebeobětování svědectví v podobě viditelných stop i na přilehlých površích. Tento „reziduální zápis“ tělesné přítomnosti lze přirovnat k trpitelské symbolice Turínského plátna či lidského stínu vyrytého do kamenných schodů atomovým výbuchem v Hirošimě.
Výstava „Signum actus / Znamení činu“ se koná u příležitosti stého výročí vzniku samostatného československého státu a padesátého výročí obětí Jana Palacha a Jana Zajíce. Jako vždy u Jiřího Sozanského nejde o formální připomenutí historických výročí, ale o podnětnou úvahu nad jejich aktuálním významem pro dnešní společnost.
3.12.2017 - 23.11.2020 - Stavy mysli / Za obrazem - obměny a intervence
Již třetí rok běží stálá expozice GASK „Stavy mysli / Za obrazem“. Jedinečně koncipována sbírková prezentace, která v roce 2015 vyhrála prestižní národní cenu Gloria musaealis. Od začátku prosince roku 2018 se expozice představila v zcela aktualizované podobě.
Vedle řady obměn sbírkových děl je expozice obohacena novými dlouhodobými zápůjčkami a nově vybranými aforismy k jednotlivým okruhům. Jde také o tzv. „intervence“, neboli dílčí průniky tvorby současných umělců, které reflektují konkrétní tematické okruhy jinak, než cestou „klasické“ sochy či závěsného obrazu. Jde například o prostorovou instalaci či elektronická média, tvůrčí prostředky bytostně spjaté s dnešní tvůrčí citlivostí.
Expozice „Stavy mysli“ se vyvíjí v úzké spolupráci s Lektorským centrem GASK; v rámci jeho programu „GASK bez bariér“ LC GASK připravílo pro inovovanou expozici rozšířený soubor haptických přepisů vystavených obrazů pro slabozraké a nevidomé návštěvníky a také audio průvodce stálou expozicí a jezuitskou kolejí.
25.2.2018 - 8.8.2020 - Alej světců
V návaznosti na prosincové zahájení nové podoby stálé expozice GASK „Stavy mysli / Za obrazem – Obměny a intervence“ bude slavnostně zahájena další dlouhodobá přehlídka coby aktuální zrcadlení barokní Galerie světců sochaře Františka Bauguta umístěné před jezuitskou kolejí.
Projekt „Alej světců“ představí díla současných sochařů, která na zdech vstupní přízemní chodby galerie vytvoří podnětný dialog mezi velkorysými barokními prostory a plastickým projevem dneška.
Prvního „ročníku“ Aleje světců se zúčastňují: Mariana Alasseur, Veronika Durová, Pavel Hošek, Monika Immrová, Kryštof Kaplan, Jan Kovářík, Jakub Lipavský, Luděk Míšek, Lucie Píštělková, Kryštof Rybák, Zdeňka Saletová, Petr Stibral a Benedikt Tolar.
