Představte si úžasný moderní vinný sklep s degustační místností, krásnou terasou, skvělým občerstvením a těmi nejmilejšími majiteli. To je Počernický sklípek. S Honzou a Monikou, kteří v Dolních Počernicích vybudovali úžasný prostor, jsme si povídali přímo u nich na terase. Popíjela jsem výborné víno, kochala se výhledem z terasy do zeleně a Honza zatím připravoval na grilu maso, ryby i zeleninu. 

Honzo, vy jste z Uherského Brodu. Jak se Broďan dostane do Prahy?

Přes Olomouc. Studoval jsem v Olomouci, pak jsem ještě v průběhu studia začal pracovat pro farmaceutickou firmu, která měla sídlo v Praze. Když jsem dělal obchodního zástupce, tak to bylo v pohodě, ale ve chvíli, kdy jsem chtěl postoupit na vyšší pozici, na markeťáka, tak už byla podmínka přestěhování se do Prahy. Ze začátku jsem do Prahy dojížděl na čtyři dny v týdnu a bydlel na hotelu, ale takhle se dlouho nedalo žít. Takže jsem to po půlroce vyřešil přestěhováním.

No a tady v Praze jste potkal manželku, předpokládám?

Ano, přesně tak. Jinak manželka je z obce, která je 30 km od Uherského Brodu, z Vrbětic, z proslulých Vrbětic. No ale potkali jsme se v Praze, klasika.

Takže vy jste vlastně z oboru, který nijak nesouvisí s gastrem.

Přesně tak. :-)

Teď ale máte Počernický sklípek, kde lidi hostíte, kde se mohou ubytovat, dát si něco dobrého. Koho to napadlo si něco takového pořídit a jak byla dlouhá cesta k realizaci?

No napadlo to asi mě, protože jsme tady koupili pozemek. A začali jsme řešit, co s ním, protože ten pozemek je až příliš velký. No a tak jsme se podívali na Google mapy a tam byla oblast označená jako “Vinice”. Tak si říkáme, aha, tak super, takže asi nějaká vinice tady historicky byla, zkusíme s tím něco udělat.

Řekli jste si: “Hm, vinice, tam bych chtěl žít?”

Přesně tak. A začal jsem pátrat, co se tu historicky dělo. A opravdu v nějakém 12. až 13. století tento jižní svah, celý tento kopec, byl jedna velká vinice. Takže jsem se začal vyptávat sousedů, jak se tu daří vínu a ti si to tu hodně pochvalovali. Tak jsme se rozhodli, že zkusíme obnovit tradici, a že na zkoušku zasadíme pár hlav vína. 

Jo, takže většinou muži chtějí zplodit syna a zasadit strom, a vy jste se rozhodli zplodit dcery a… 

…zasadit víno. No a když jsme zasadili víno, tak jsem si říkal, tak potřebujeme něco, kde budeme to vypěstované víno degustovat, tak musíme postavit nějaký menší degustační sklípek.

Měli jste už od začátku představu, že to bude i  pro veřejnost nebo pro cizí lidi?

Vůbec, to mělo být jenom pro nás. Jenže pak se ty plány zvětšovaly a zvětšovaly a do toho kamarád, který se zrovna chystal rozjet stavební byznys s lodními kontejnery, dostal nápad udělat to právě z lodních kontejnerů. Chtěl v tom nasbírat nové zkušenosti a nabídl nám, že to celé vezme pod sebe a stavbu pohlídá. Takže se všechny původní plány sklípku zase celé změnily, hlavně rozměry, protože kontejnery mají jasně danou velikost.

A kdy se změnilo to rozhodnutí, že to otevřete veřejnosti?

Tak nějak průběžně. Chtěli jsme ten prostor udělat multifunkční, aby se interier dal přizpůsobit na míru různému využití. Prapůvodně tady manželka chtěla učit jógu, ale pak jsme zjistili, že to úplně nesedí s tím, co bychom opravdu chtěli, no a nakonec vznikl netradiční sklípek se zaměřením na menší soukromé akce. 

(přichází manželka Monika, která mezitím uspala dítě)

Moniko, vy ale také nejste z gastro oboru. 

M: Já jsem zase z automotivu, takže úplně něco jiného. My nejsme z oboru, my jsme vlastně jenom takoví srdcoví Moraváci, kteří si chtěli do Prahy přiblížit Moravu.

Jak dlouho Počernický sklípek funguje?

H: V podstatě zhruba od loňského května.

M: To jsme sklípek poprvé křtili s rodinou.

A plánovali jste otevření dřív nebo nějak zaúřadoval covid?

M: Covid nám do toho hodil vidle, několikrát. První kolaudaci jsme plánovali už v září 2020, ale dobře, že to neproběhlo, bylo aspoň víc času na doladění interieru.

H: No když jsme sklípek začali dávat dohromady, nešlo nic moc dělat, samý home office, lockdown. Takže to bylo úplně super, že jsme se tím způsobem zabavili a využili hromadu volného času užitečně. Takže sklípek vlastně vznikl díky všem lockdownům.

Rozumím. Takže jste si to hezky vymazlili. Vinný sklípek, degustační místnost, vinotéku, zároveň ubytování. To asi taky nebylo úplně v plánu…

H: Ubytování vzniklo taky úplně spontánně...

M: Spíš náhodou. 

H: Protože jsme zjistili, že pod sklípkem vznikl prostor větší než se plánovalo. Původně jsme si říkali, že by to mohl být třeba nějaký úložný prostor. Jenže pak zase přišel ten kamarád, co se zaručil za kontejnery a říká, že to je úplně super prostor, a že bychom to měli využít třeba jako ubytování. Původně to měly být dva velké pokoje, ale pak jsme to radši rozdělili na čtyři menší pokoje, každý s vlastním sociálním zařízením. Jsou malé, ale snažili jsme se je udělat co nejútulnější.

Takže kolik nadšených degustátorů se tady vyspí?

H: Primárně jsou to dvoulůžkové pokoje, ale každý pokoj má i možnost přistýlky, takže teoreticky pro tři, celkem tedy 12.  

Jaké akce se tady konají nejčastěji? Přijede parta lidí nebo spíš rodinné akce?

M: Úplně nejčastěji firemní akce, firemní meetingy, protože tady k tomu máme prostory, projektor i plátno, pro nás není problém cokoliv připravit na míru. Všem se líbí, že tu mají svůj soukromý prostor, že to mají jenom pro sebe, mohou přespat a zároveň si udělat i vlastní teambuilding.

H: Můžou tady popracovat přes den a večer degustovat podle libosti.

Takže máte wifi? :-)

H: Jojo, máme i wifi.

Honza říkal, že úplně prapůvodně to byl spíš jeho nápad, jak jste reagovala, když s tím přišel domů?

M: Když jsme zjistili, že tu kdysi byla vinice, tak nám to oběma zapadalo do toho, co bysme chtěli dělat dál, co by nás naplňovalo. Já v tom viděla velký prostor pro tvoření, takže to bylo přesně něco pro mě. Naráz jsme měli projekt a bylo to úplně wow. Takže já byla hned od začátku pro. 

H: Předtím jsme objížděli různé statky a říkali si, že bychom nějaký koupili, zrekonstruovali a udělali z toho třeba místo pro svatby, párty, akce. Ale nedařilo se nám nic najít. Buď to bylo za strašné peníze, a nebo bychom do toho museli v budoucnu strašné peníze investovat. Takže když jsem přišel s tímto nápadem, navíc hned vedle domu, manželka byla nadšená.

A máte nějak rozdělené, kdo se o co stará? Nebo všechno děláte společně? Jak funguje Počernický sklípek po praktické stránce?

M: My jsme si to nijak nerozdělovali, to tak nějak vyplynulo ze situace kolem práce a dětí. Takže já se spíš starám o ubytování, aby to bylo všechno ťip ťop. No a manžel je spíš přes to masíčko.

H: A víno.

Jasně, rozumím. A ještě se musím zastavit u toho vína. My jsme zatím měli prosecco, teď novozélandský Sauvignon. Jakým způsobem vybíráte vína? Máte primárně jenom zahraniční nebo jedete mix?

H: Vína byla od začátku docela oříšek, protože člověk si myslí, jaké množství skvělých vín je na našem trhu a pak zjistí, že vín, která jsou chuťově skvělá, a stojí třeba do tří stovek, je opravdu málo. Není umění najít super víno za tisícovku, ale není to úplně ta cesta, kterou bychom chtěli jít. Vína musí být nejen lahodná, ale i finančně dostupná pro návštěvníky sklípku. A tak stále hledám vína, která jsou nadprůměrně hodnocená a zároveň za dobrou cenu. Můj cíl je mít ve vinotéce nějakých 50 druhů vín z celého světa, aby si vybral úplně každý, to bych byl naprosto spokojený. Časem se ale začali lidi ptát, proč nemáme nějaká moravská a česká vína. Takže jsme začali hledat a bylo to ještě mnohem těžší. Na zahraniční vína je možné najít spoustu recenzí, ale na moravská téměř vůbec. Teď už mám třeba pět druhů topkových lokálních vín, ale pořád je to málo. Navíc ale to, že to chutná mně, neznamená, že to bude chutnat i ostatním. Takže dávám ochutnávat a pokud to chutná minimálně 9 z 10 lidí, tak si to nechám ve vinotéce.

No a co nejvíc chutná vám?

H: Já si teď hodně ujíždím na italských vínech. Italská vína teď zažívají neskutečný boom, hlavně díky odrůdě Primitivo.  

A k tomu pak nějaké to masíčko.

H: Vždycky kombinuju skvělé víno se skvělým jídlem, to k sobě prostě nerozlučně patří a snažím se to předávat i návštěvníkům sklípku, vždy ale nenásilně, jen jako doporučení.  

A když se takhle ve všem hezky shodnete, shodnete se i na víně? Nebo jaká vína preferujete vy?

M: Zjistili jsme, že ano. Že co chutná jednomu, chutná i druhému, tak z 90 % určitě. I když já teď už vyhledávám hlavně červené víno. Když manžel začínal doplňovat vinotéku, tak jsem zrovna byla těhotná, takže to musel nachutnat sám.

A na to evidentně, jak vás poslouchám, nebyl úplně zvyklý, že je na něco sám. 

H: V jednu chvíli jsme měli v lednici otevřených třeba 10 lahví a už nebylo ani kam dávat normální potraviny a manželka mi nadávala, abych s tím už něco udělal.

M: Přišla kamarádka, já jsem otevřela lednici a tam to jenom hrkalo. :-)

H: Rodina si myslela, že jsme alkoholici. Ale já jsem si vždycky dal deci, abych to ohodnotil a vrátil to do lednice, no a protože manželka nepila, tak to neměl kdo dopíjet. Pak už jsme to dělali tak, že jsme ochutnávky připravovali, když přijeli kamarádi nebo rodina. Třeba můj otec má velice rád těžká červená vína, která já moc nemusím, takže jsem mu vždycky předem připravil 3-4 vzorky a těšil se na jeho názor. A tak jsme si ta nejlepší vína vyselektovali a pokračujeme v tom dál stejným způsobem.

No tak to jste museli být oblíbený cíl návštěv.

H: Jo, to jo. :-)

A předpokládám, že vybudováním Počernického sklípku, to přetrvává.

M: Ano, ano. (směje se) Návštěvnost je čím dál vyšší, hlavně od kamarádů.

Jakou máte aktuální vytíženost

M: My jsme si řekli, že budeme dělat jen to, co zvládneme sami, protože máme dvě malé děti a manžel navíc chodí do práce. A taky si to chceme užít, aby se ze záliby nestala otročina. Proto jsme si dali limit dvě akce za měsíc, což je i tak až až. 

H: Abysme se prostě z toho nezbláznili. Kdybych se věnoval jenom sklípku, tak je to v pohodě, tak zvládneme i 10 akcí za měsíc, ale s mou prací to úplně nejde skloubit.

No a jaké máte plány do budoucna? Jakože zachovat to tak, jak to je? Nebo třeba postupně, až děti odrostou, těch akcí bude víc? Nebo odejdete z práce nebo si někoho najmete?

M: Všechno to, co jste řekla, je vlastně v plánu. Určitě bychom chtěli do budoucna těch akcí dělat víc, máme v plánu i menší svatby, a přesně, jak říkáte, děti budou větší, bude na to víc prostoru. Máme už i vytipované lidi, kteří by nám tady teoreticky pomáhali zajišťoval nějaké větší akce. Takže plány máme. I na rozšíření služeb i samotného místa. Chtěli bychom větší odpočinkovou zónu, vířivku, koupací sud, saunu. Aby to místo byla oáza pohody a lidé k nám jezdili s radostí, užít si to tady, zrelaxovat se. 

Tady je člověk vlastně v Praze a přitom je v přírodě…

H: Přesně tak, tady dávají lišky dobrou noc a přitom je to 15 minut do centra. My jsme prapůvodně měli takovou představu, že si to tu rozjedeme a potom zaučíme někoho, kdo to povede za nás. Jenže nám došlo, že toto místo prodává nejvíc to, jak my s lidmi komunikujeme, jak se jim věnujeme. A sami postupně přicházíme na to, co je špatně a co je dobře. A to je to nejdůležitější, mít zpětnou vazbu přímo od lidí, co tu tráví čas.

M: A nás to hlavně baví.

Já když vás pozoruju, jak tady běháte, chystáte, povídáte, tak na vás je vidět, jak vás to baví. To by vám asi bylo líto to někomu předat, ne?

H: Já myslím, že bylo.

M: Já si taky myslím. My jsme tady hlavně vždycky měli party lidí, co byli příjemní a slušní. Ono se to asi jednou stane, že někdo nepříjemný přijde, ale zatím se nám to vyhýbalo. O to víc nás to těší.

H: Nebyl tu nikdy žádný idiot, který by se tu doněmoty opil a dělal problémy. Nikdy se to zatím nestalo, ale možná je to tím, že přitahujeme pozitivní typ lidí.

Možná je to pravidlo akce a reakce. Nejspíš to, co vy vyzařujete, co vyzařuje i z vašeho webu, přitahuje podobné lidi, jako jste vy. Nicméně mám asi poslední otázku. Mě by zajímalo, jaká z akcí tady vám nejvíc utkvěla v paměti.

H: Já myslím, že úplně nejlepší byla soukromá akce mé ženy, která tady měla kamarádky. Sešly se po dlouhé covidové pauze, plné energie, taková banda asi deseti holek.

M: Čtrnácti…

H: Ten sklípek málem spadl. To byl takový chichot, řehot, pořád se někdo smál, hudba na max. Já se tam skoro bál jít, tentokrát jsem se radši staral o děti a manželka zajišťovala všechno kolem své akce. 

M: Většinou je to naopak.

H: No když jsem přišel mezi těch 14 rozjetých ženských, okamžitě jsem byl terčem vtípků, takže jsem radši jen posbíral skleničky a šel zase zpátky za dětmi, kde bylo bezpečně :-) 

Chcete to nějak doplnit?

M: No je fajn slyšet i názor manžela, neslyšela jsem to doteď. My jsme se druhý den o tom nebavili. Ne, že bychom se nebavili, všechno bylo v pořádku, ale nijak to radši nekomentoval, teď už chápu proč. 

H:  Bylo to, jako když člověk vstoupí do jámy lvové.

M: Je potřeba dodat, že ta párty byla opravdu skvělá, mělo to grády, ale zase to bylo hlavně o těch lidech, co se tu sešli. 

Proč by měli naši čtenáři zavítat do Počernického sklípku? Co tady najdou, nebo co jinde nenajdou?

H: Tak najdou tady naprosto skvělou atmosféru, zklidnění, pohodu, výborné jídlo a výborné víno. 

Vy jenom přikyvujete, chcete to nějak doplnit, nebo manžel řekl všechno?

M: Určitě zdůrazním tu pohodu, protože já sama si sem chodím pro vnitřní klid. I od nás z domu. Vždycky, když si tu sednu, je tu příjemně, ať už jsem na terase nebo vevnitř. To místo prostě uklidňuje a člověk se tady cítí dobře a rádi bychom přesně tyto pocity návštěvníkům sklípku předali.

Tak já doufám, že se vám to bude dařit a se mnou se vám to rozhodně podařilo.

Kateřina H., redaktorka